Kubismus je avantgardní umělecký směr, který se objevil na počátku 20. století a významně ovlivnil výtvarné umění, architekturu i literaturu. Jeho průkopníky byli malíři Pablo Picasso a Georges Braque, kteří se odvážně odchýlili od tradičního zobrazení objektů a radikálně změnili vnímání prostoru a formy v umění.
Kubistické dílo se vyznačuje geometrickými tvary, fragmentací a rekonstrukcí objektů, které zobrazuje z různých úhlů současně. Tímto způsobem malíři dekonstruovali třírozměrný objekt a znovu ho složili na ploše plátna, čímž vytvořili nový, abstraktní výraz. Kubismus byl prvním uměleckým směrem, který zcela opustil perspektivu a zpochybnil základy zobrazování reality v umění.
Kubismus se dělí na dvě hlavní fáze: analytický a syntetický kubismus. Analytický kubismus (1907-1912) se zaměřuje na rozklad a zkoumání tvarů a barev, zatímco syntetický kubismus (1912-1914) je charakterizován jednoduchostí, jasnými barvami a kolážemi z různých materiálů.
Kubismus inspiroval mnoho dalších uměleckých směrů a hnutí, která následovala. V posledním odstavci se podíváme na tři další důležité směry 20. století: dadaismus, surrealismus a symbolismus.
Dadaismus vznikl během první světové války jako reakce na hrůzy války a absurditu tehdejší společnosti. Jeho protagonisté odmítali tradiční umělecké hodnoty a používali náhodnost, humor a provokaci. Surrealismus se zrodil z dadaismu a zaměřil se na prozkoumání podvědomí, snů a nevědomých motivací.
V závěru lze konstatovat, že kubismus položil základ pro další umělecké směry, jako jsou dadaismus, surrealismus a symbolismus. Dadaismus vznikl jako reakce na hrůzy první světové války a odmítal tradiční umělecké konvence, zatímco surrealismus se zaměřoval na propojení mezi snovou a reálnou sférou a symbolismus na významové hledisko uměleckého díla. Všechny tyto směry sdílejí dědictví kubismu v hledání nových způsobů zobrazení reality a rozšíření hranic uměleckého vyjádření.
